Zase jedna sýkorka

Sýkorky jsou asi jedni z největších bojovníků o svobodu. Školou povinný mládenec nám přinesl v malé krabičce vystrašenou mladou sýkorku. Našel ji ve městě na Horní ulici u obchodního centra, kousek od přechodu, choulila se u patníku v trávě a měla strach. Vzal ji a přinesl. Společně jsme ji přendali do klícky a nechali v klidu. Seděla, žádné zranění při průzkumu nebylo nalezeno, byla tedy jen asi otřesená. Při tom městském provozu není asi problém, ťuknout do auta, nebo se prostě vyplašit a do něčeho narazit. Necháme ji do druhého dne v klidu, bylo rozhodnuto, a protože byla zima, umístili jsme ji s klecí do vnitřních prostor. Ráno byla klec prázdná. To není možné, dvířka pečlivě zavřená, nikde ani známka, že by klec byla před tím poškozená. V jednom místě byly trošičku od sebe svislé dráty, ale to se nezdálo, že by se tou štěrbinou protáhla. No, asi se jí to povedlo, protože seděla u stropu na držáku na záclony a koukala, co se s ní bude dít. Při sebemenším pohybu zpozorněla a začala poletovat po místnosti. Takže síťka, mávnutí a sýkorka si to venku namířila k prvnímu stromu. Tak snad si dá příště pozor, u nás dostala nocleh, napít, najíst a zpět za kamarádkami. Ale vždycky to tak být nemusí.