Vypiplaná veverka

Mladá paní s dětmi přinesla maličkou veverku, která vypadla z hnízda přímo ve městě, přímo u nás ve Žďáru. Zpočátku nebylo poznat, jestli jde o myšku, kunu nebo skutečně veverku. Zůstala v krabici, s krabicí putovala do klece a začalo kojení. Nebylo to sice po dvou hodinách i v noci, jak jsme se dočetli na stránkách odborníků na záchranu veverek, ale přes den skutečně dostávala svou dávku speciálního mlíčka velmi často. Neuvěřitelně rychle rostla a tak už za pár dní kolega Petr při ohledání zjistil, že se jedná o samečka. Začal se taky hodně podobat skutečné veverce a dokonce se i zvukově projevovat.

Zpočátku jsme ale narazili na zajímavý problém, totiž s vyprazdňováním. Nikde totiž nebyly známky po nějakých exkrementech. Veverčák proto dostával pravidelné masáže bříška, neboť jsme zjistili, opět z odborných kruhů, chytrých knih a příspěvků na internetu, že veverčí rodiče svá mláďata masírují po každém papání. Bobky sice nalezeny nebyly, ale asi proto, že veverčí mladík začal velice čile pobíhat po celé kleci, kde bylo seno a jemné hoblovačky.

Po týdnu vytrvalého krmení mlíčkem, kdy již po dvou dnech začal louskat lísková jádra a piškoty neuvěřitelně rychle vyrostl. Bylo rozhodnuto, že chlapík poputuje do záchranné stanice při ČSOP v Pasíčkách. Rozhodnutí padlo především proto, že jsme zjistili, že právě tam mají další dvě mláďata a tak jsme si řekli, že se náš veverčák alespoň něčemu přiučí, nežli poputuje na svobodu. A tak se stalo.

Musím přiznat, že při předávání na mne nezapůsobilo příliš dobře to, že jsme nedostali ani možnost nahlédnout, kam bude náš drobek umístěn, abychom měli alespoň nějakou představu, jak s ním bude zacházeno. Ale každý má své postupy a tak jsme veverčáka opustili a pevně věřím, že se za nějaký čas bude prohánět po svobodě. To už my ale bohužel neuvidíme.