Vyléčená labuť cestuje na svobodu

Ve čtvrtek 4.8. 2016, tedy po více jak měsíčním léčení a rehabilitaci, jsme usoudili, že labuť může bez problémů vyrazit zpět do volné přírody. Vzhledem k tomu, že se jí na naší zahradě zalíbilo, nebylo nijak jednoduché ji ulovit a naložit do přepravky. Povedlo se a vyrazili jsme k místu, kde byla zraněná nalezena, tedy na louky k Radonínskému rybníku. Po příjezdu jsme však zjistili, že na tomhle rybníku je pár labutí a to dokonce se sedmi mladými. Když jsme tedy našeho vyléčeného maroda slavnostně vypustili, začaly se dít věci. Pár domácích labutí z povzdálí sledován mláďaty začal ihned vyvíjet neskutečnou rychlost, aby se dostal k našemu vetřelci. Ten je samozřejmě ihned zaregistroval a snažil se, nejprve po vodě, unikat. Když ale zjistil, že nemá šanci, vypotácel se na čerstvě uzdravené noze ven z rybníka a pelášil do louky. Musíme ho chytit a odvézt jinam, usoudili jsme, ale ani tentokráte to nebyla žádná legrace. Po deseti minutách nahánění jsme chudáčka labuť vyhnali až přes cestu do kukuřičného pole, kde se nám ji podařilo chytit a nutno dodat, že pak už ani neprotestovala a nechala se naložit zpět do přepravní bedny, do které dokonce dobrovolně nastoupila. Rozzlobené labutě s mláďaty v zádech celou odchytávací akci sledovaly a jakmile byly ujištěny, že jsme vetřelce naložili do auta, teprve potom se vzdálily a spokojeně odpluly po hladině rybníka, někam do svých míst vyvolených, na druhou stranu, naproti od hráze, kde jsme byli my. Nezbývalo, než odvézt našeho chráněnce na jinou vodu. Je jí kolem Žďáru naštěstí velké množství a tak jsme se rozjeli na kaskádu Pivovarských rybníků a na hrázi jednoho z nich jsme zastavili a celou akci s vypouštěním zopakovali. Tentokrát jsme měli štěstí. Široko daleko nebyla jediná labuť a tak jsme našeho hrdinu znovu vytáhli i s přepravkou z auta a otevřeli dveře. Labuť chvíli nevěřícně, a asi i s obavami, pokukovala po okolí, ale za pár okamžiků, lákána myšlenkou na svobodu hrdě vystoupila z bedny a vyšlápla si k vodě. Radost, jakou měla z volné plochy rybníka na ní byla vidět. Pádlovala už i uzdravenou nohou a ani si nevzpomněla na to, že by nám snad měla poděkovat. Ale to jsme jí samozřejmě za zlé neměli. Poděkováním největším bylo to, když jsme mohli pozorovat, jak přeplavala celý rybník, na druhé straně se protáhla, zamávala na nás křídly a začala zkoumat svět pod hladinou, aby si našla něco k snědku. Tady už jí nikdo krmit nebude. Ale věřím, že jí to nevadí, protože svoboda je to nejcennější co může každé zvíře získat. A nejen zvíře.

Nu a tak skončila další z našich záchranných akcí. Věříme, že si labuť, nebo labuťák, najde partnera a bude spokojeně vzpomínat na hospitalizaci, kterou jsme jí poskytli a že se už nikdy nezamotá do silonu, který někde nechal nezodpovědný rybář. A nás čekají další případy poraněných, handicapovaných nebo jen nechtěných zvířat, protože těch, kteří zvířatům nejvíce ubližují, tedy lidí, je bohužel stále dost a dost.