Vlaštovička "nevděčnice"

Dva kluci přinesli vlaštovčí mládě, které se asi učilo létat a ještě mu to moc nešlo. Asi by se nic moc nestalo, kdyby ho byli nechali v přírodě, ale na druhou stranu kočky nikdy nespí a pokud je ptáče ještě dost nejisté, může se ho snadno zmocnit. Klec byla jako vždy připravena a malý čerstvý opeřenec se v ní cítil asi nesvobodně, ale to mu zřejmě nevadilo v tom, že si po chvíli přihnul ze stříkačky vodu a zanedlouho po tom, na kousky nakrájeného Zophobase, což jsou červíci o něco větší nežli naši „moučňáci“ a my jich máme vždy dostatek i pro ostatní naše zvířata. Druhý den od samého rána byl apetit až nenormální a bylo třeba se krotit, nejen proto, že žížalek je v této době dost pomálu a těmi červíky jsme ho nechtěli přecpávat. Každou chvíli mládě otevíralo zobák, stačilo se mihnout kolem klícky. 

Po vytažení z klece se koukla mladá vlaštovička doleva, doprava, potom pokývala nepatrně hlavou a zcela bez rozloučení zmizela mezi blízkými stromy. Let byl ještě nejistý, ale na nahánění už to nebylo. A taky nebylo proč. Našim úkolem je vždy co nejdříve, jak je to možné, vrátit divokým ptáčkům a zvířatům svobodu, to nejcennější co mají.