Sýkorka simulant

Tak tohle byl krátký příběh. Ptáček byl přinesen v krabici od bot. Když jsme ji otevřeli, ležela na dně sýkorka a nevypadala dobře. Nálezci ji objevili na kraji ulice a vypadalo to, že se srazila s projíždějícím autem. Vzal jsem ji do ruky a hle, malý opeřenec ze mi zobáčkem zatnul do prstu. Ne, že by to vyloženě bolelo, ale cítit to bylo a stisk byl takový, že by se ptáček za zobák udržel. Tak putoval do větší klece, kde měl dostatek místa. Byl zjevně otřesený, ale bylo znát, že se z toho rychle vzpamatuje. Za chvíli sýkorka poskakovala po kleci. Nechali jsme ji venku, s tím, že ji po čase zkontrolujeme. Asi za dvě hodiny, když jsem ke kleci přišel, byly prázdná. Ale ne, sedí v horním rohu, všiml jsem si. Ale co to, nebyla v kleci, ale seděla zezadu zvenku a koukala vítězoslavně, jako by se smála, jak nás převezla. Sáhnul jsem pro ni a kupodivu neodlétla, ale nechala se vzít do ruky. A zase se zobáčkem bolestivě chytila prstu. No, šla zpátky do klece, ne jako do vězení, ale pro její ochranu. Do naší stanice totiž pravidelně docházejí kočky. Páníčkové je asi prostě na noc vypustí, ať si najdou oblíbenou potravu a to nás už stálo spousty ztrát na zvířatech. Ale dělat se s tím asi moc nedá. Sýkorka, i když byla klec zkontrolovaná a nenašel se žádný únikový prostor, po další hodině své dočasné vězení opustila a při našem příchodu už vesele poletovala po okolních stromech. Tu už kočka nechytí, pomysleli jsme si a dali sýkorce sbohem. I tak jednoduché to někdy je.