Setkání s ještěrem

Poslední květnový den, kdy venku stále počasí připomíná spíš březen, nám pán přinesl celkem promrzlého slepýše. Nic mu nebylo, jen to počasí mu moc nepřálo, byl nalezen na zahradě rodinného domku pod Zelenou horou.

Tak jsme ho uložili do terárka a čekali, co bude dělat. No, byl vyděšený, zahrabal se do substrátu a několik dní jsme ho marně vyhlíželi. Pak začal vystrkovat hlavu a šmejdit po nádrži, to jsme ale poznali jen podle toho, jak byl „upravovaný“ substrát. 

Slepýš je spíše noční tvor a to i proto, že na ještěra je nezvykle pomalý. Přes den se ukrývá a za potravou vylézá za soumraku, hlavně po dešti, kdy slídí po žížalách a slimácích. Ale protože zahradu by od nájezdu slimáků asi vyčistit nedokázal. Musí jít na svobodu. Bylo mu předloženo několik žížal různých velikostí, a protože v nádrži později nebyly nalezeny, jistě si na nich pochutnal. V polovině června, který byl letos opravdu teplotně perfektní, byl slepýš připraven na cestu a k vypuštění. Protože znám místo, kam jsme se jako děti na slepýše chodili dívat, bylo rozhodnuto, kam pocestuje., V minulosti už jsme jich tam pár odnesli. Takže – rozloučení, krátké zakroucení ještě mladým tělíčkem a – ahoj ještěre!