Chránit, ale s rozumem.

Snaha chránit zvířata a přírodu vůbec by mělo být přirozenou snahou všech lidí, zvláště pak, když je známo, že právě člověk přírodě ubližuje ze všeho nejvíc. Je spousta lidí, kteří to mají v hlavě srovnané a jsou ochotni pro přírodu udělat maximum. To je moc dobře. Bohužel lidské snahy v tomto smyslu někdy vyznějí úplně opačně a zachránit zvíře za každou cenu někdy skutečně spíš ublíží. Mám na mysli takové to zachraňování zajíčků, ptáčků údajně vypadlých z hnízda, ale i třeba mláděte srnečka, které se zdá opuštěné a tak dále. Myslím, že povinností všech lidí starajících se o ochranu zvířátek je i osvěta a co největší snaha o informovanost veřejnosti. Jak můžete reagovat na někoho, kdo přinese zvíře v dobré víře, ale s tím, že ho odebral jeho rodičům, kteří byli třeba na blízku nálezu údajně bezprizorního mláděte? Ten člověk to přeci myslí dobře a chce chránit. Tady pomůže vážně jen vysvětlování, osvěta, nenásilná snaha donutit veřejnost studovat skutečné potřeby opuštěných, nalezených zvířat. To by měla být prvotní snaha všech organizací zabývajících se ochranou přírody. Neúnavně a hlavně nenásilně vysvětlovat lidem skutečné potřeby ochrany, jak a kdy zasáhnout a jak jindy ponechat domnělé mládě na místě, protože rodiče se o něj postarají.

Dnes nám jedna maminka se dvěma malými dětmi přivezla, a ne zrovna z blízkého okolí, ptačí vajíčko. V tomto případě to bylo opodstatněné, protože vajíčko bylo nalezeno pod keřem, který na své zahradě upravovali a bylo tedy čerstvé, neopuštěné a paní cítila vinu za jeho zničení. Stane se. Co ale s tím. Nezjišťovali jsme zatím, koho z ptačího světa nám to dovezli, vajíčko je sotva centimetr velké. Máme samozřejmě líheň a asi by nebyl problém životaschopné vejce úspěšně odinkubovat. Proč to tedy nezkusit? Je to naše povinnost. Nevíme, jak bylo vajíčko dlouho v hnízdě, ale celková doba od kladení po vylíhnutí se pohybuje u malých ptáčků někde kolem osmnáctí dnů. Tak počkáme. A jestli se malý opeřenec vyklube, uvidíme co dál.