1. pokus

Protože času není nazbyt a zvířata jsou v provizoriu, musíme jednat co nejrychleji. Jenomže jsme netušili, jak složité je sehnat narychlo, bez dřívější rezervace, nějaký přijatelný stroj, samozřejmě s řidičem. Takový technický zázrak, který by dokázal plochu po rozebrání starých klecí srovnat a připravit na stavbu nových. Přesto se podařilo zajistit jakýsi podivný stroj s názvem indiánského Boha Manitoua a ten se pustil do práce. Že jsme nezvolili správně, bylo znát po několika okamžicích, jak se obrovská lžíce nakladače vpravila do rozmočené země. Manitou zakrátko zapadl a vrtal se do větší a větší hloubky, až se zdálo, že bude muset přijet na pomoc nějaká ještě těžší mechanizace. Po velmi dlouhé době, kdy stroj kvílel a vydával neskutečné zvuky, stejně jako jeho obsluha, se nějakým zázrakem oba vyprostili z bláta a výsledek – daleko horší než měsíční krajina. Tohle nikdo nečekal. Obsluha nakladače se omluvila, přijala peníze toliko za spotřebované palivo, protože jí bylo jasné, že škody, které její stroj napáchal, se budou jen těžko hojit. Tak skončil náš první den s mechanizací.